Dne 22.4.2020 si připomínáme 150. výročí od narození Vladimíra Iljiče Lenina (původním příjmením Uljanova), zakladatele Bolševické strany Ruska, později Komunistické strany Sovětského svazu, tvůrce a budovatele prvního socialistického státu v historii této planety, geniálního vůdce světového proletariátu a komunistického hnutí.
V. I. Lenin se narodil 22. dubna 1870 v Simbirsku. Narodil se do vzdělané rodiny, jeho otec byl ředitelem místního gymnázia. Od mládí se účastnil revolučního boje. Hluboce na něj zapůsobila a radikalizovala jej smrt jeho staršího bratra Alexandra (narodnika), který byl popraven za pokus o atentát na cara Alexandra III.
Po absolvování gymnázia Lenin ukončil v roce 1891 externí studium práva v Kazani, když byl předtím vyloučen za revoluční činnost z denního studia této pobočky Petrohradské univerzity a hned poté začal pracovat jako advokátní koncipient v Samaře.
V roce 1893, po smrti jeho otce, se přestěhoval s rodinou do Petrohradu a období zde strávené až do toku 1897 bylo pro něj a pro dělnické hnutí klíčové. Jeho zkušenosti s útiskem rolnictva v Rusku společně s revolučním učením G. V. Plechanova jej přivedly k revolučním skupinám lidí tehdejšího Ruska. Tehdy úspěšně svedl ideovou bitvu za porážku liberálního narodnictví (tzv. legálního marxismu), za vědecký marxismus. Zde v Petrohradě začal psát svá první teoretická revoluční díla.
Lenin viděl v revoluční teorii klíč k objasnění ekonomické a politické situace Ruska a východiska z ní.
V dubnu 1895 mu jeho přátelé pomohli vycestovat do zahraničí, aby se blíže seznámil s revolučním hnutím v Evropě a zvláště, aby se setkal se skupinou „Osvobození práce“ vedenou Plechanovem.
Po pěti měsících v zahraničí, a pobytem na různých místech ve Švýcarsku, Francii a v Německu, prací v různých knihovnách a s novinami na cestách, se Lenin vrátil do Ruska a přivezl sebou kufr plný marxistické literatury.
Po návratu do Ruska Lenin spolu s Martovem založili „Svaz boje za osvobození dělnické třídy“, sdružující tehdejší petrohradské marxistické kroužky. V něm se poprvé začaly spojovat myšlenky vědeckého socialismu s dělnickým hnutím. Petrohradský „Svaz“ se stal zárodkem strany nového typu. Svojí teoretickou i politickou činností se Lenin zde dostal do čela revolučního hnutí v Rusku a jeho pozdější dílo znamenalo počátek nové etapy – Leninismu - ve vývoji marxismu!
Tato skupina podporovala v Rusku stávky a odborářskou činnost, rozšiřovala marxistickou literaturu a vyučovala v dělnických vzdělávacích kroužcích.
V Petrohradě začal také Leninův vztah k Naděždě Krupské, revolucionářce, která pak stála po jeho boku po celou dobu, až do je ho smrti. Krupská pomáhala Leninovi v teoretických i praktických otázkách.
V noci 8. prosince 1895 byl Lenin zatčen. Byl odsouzen k 15 měsícům vězení za podvratnou činnost. V roce 1897, po vypršení trestu ve vězení, mu přidalo samoděržaví další tři roky, za pokračující psaní a organizační činnost za pobytu ve vězení.
Lenin byl odeslán do vyhnanství, do vesnice Šušenskoje na Sibiři. Zde vykonal obrovskou teoretickou práci, když prostudoval mnoho knih, prozkoumal a ověřoval na statistických údajích vývoj Ruska. Zde vznikla klíčová kniha – Vývoj kapitalismu v Rusku (vyšla r. 1899). Touto knihou Lenin dovršil porážku narodnictví.
Brzy poté byla pro svoji revoluční činnost do vyhnanství poslána i N. Krupská, kde pak společně s Leninem pracovali nad tím, jak organizovat stranu a jak ji teoreticky vyzbrojit.
Po uplynutí vyhnanství emigroval Lenin do Mnichova, kam ho brzy následovala N. Krupská. S cílem sjednotit Ruskou sociálně demokratickou dělnickou stranu, která byla po policejní persekuci po prvním kongresu strany v roce 1898 rozehnána, Lenin založil tiskový orgány strany - Jiskru.
V Jiskře (první číslo vyšlo v 12/1900) se později utvořilo jádro tzv. „Ekonomismu“, proti kterému Lenin bojoval. Ekonomiské chtěli bojovat jen za ekonomické otázky. Lenin to charakterizoval jako ruskou odrůdu mezinárodního revizionismu.
V roce 1903 se konal II. Sjezd Sociálně-demokratické dělnické strany Ruska (SDDSR), na němž vznikla pod Leninovo vedením Bolševická strana Ruska, první revoluční proletářská strana nového typu.
V letech První ruské revoluce v r. 1905 -7 a poté Lenin vydal několik knih a na základě zkušeností vytýčil úkol historického svazku dělnické třídy s rolnictvem, jako proletariátu, který je hybnou sílou socialistické revoluce. Lenin se v té době hodně věnoval otázce rolnictva, združstevnění, otázce pozvednutí ruské vesnice i dělby půdy.
Na podzim 1917 dozrály v Rusku všechny objektivní podmínky pro vítěznou revoluci. Její úspěch závisel na politické a organizátorské činnosti a správné taktice bolševické strany. Strana měla v té době už 350 000 členů a byla léty bojů zocelena, byla organizačně pevná a její kádry vzdělány revolučním učením. Přesto bylo potřeba překonat ve straně váhání a nerozhodnost. To se Leninovi podařilo. Na zasedání vedení strany byl ustaven Vojenský revoluční výbor, úzká skupina revolucionářů, která řídila ozbrojené povstání, v jehož čele stál Lenin.
Poté co byla úspěšně provedena Říjnová socialistická revoluce z 25.10.1917 (dle používaného ruského kalendáře té doby), dnes známé pod datem 7.11.1917, byl Lenin zvolen jako první předseda Rady lidových komisařů socialistického Ruska, tzn. předsedou vlády nového státu. A od roku 1922 předsedou lidových komisařů Sovětského svazu. Z revolučního vůdce strany bojující o moc se stal najednou vůdce vládnoucí strany a vedoucí činitel prvního socialistického státu na světě!
V prvních porevolučních letech se Lenin stal vzorem toho, jak má vypadat vůdce lidového státu. Podařilo se mu v nesmírně těžké době uhájit výsledky revoluce a dále ji rozvinout.
Dne 30. srpna 1918 byl Lenin při atentátu postřelen a těžce zraněn. Kulka poranila ošklivě klíční kost a plíci. Z tohoto zranění se vyléčil.
V roce 1919 vyvrcholilo úsilí Lenina o sjednocení komunistického a revolučního hnutí světa v založení I. Komunistické internacionály.
V roce 1921 v Rusku zavedl NEP, tzv. Novou ekonomickou politiku, která umožnila překonat krizi a pozvednout zaostalé Rusko.
V roce 1922 byl ustaven Sovětský svaz pod vedením Lenina.
Lenin svými teoretickými pracemi i praktickou činností dále rozvinul dílo Marxe a Engelse. Toto jeho působení je hodnoceno jako etapa marxismu-leninismu. Leninská etapa.
Lenin vnesl za dobu svého života obrovský vklad do vypracování revoluční teorie proletariátu, ať už to byla otázka výstavby strany nového typu, rozbor kapitalismu v Rusku, či rozbor světového imperialismu, rozpracoval národnostní otázku, rolnickou otázku, otázku socialistické přestavby vesnice, združstevňování a rozdělení půdy rolníkům (Dekret o půdě), otázku války a míru (Dekret o míru), položil základy Rudé armády - armády nového typu, rozpracoval otázku nové státní moci (Sovětů – Národní výbory). Otázku válečného komunismu. Vypracoval teorii socialistické revoluce, ale i nové kulturní politiky, nové zahraniční politiky sovětského státu aj. Naděžda Krupská se věnovala otázkám dětské a mládežnické organizace, ženským organizacím.
Za dobu svého života vykonal Lenin pro pokrok lidstva gigantické teoretické i praktické dílo, které posunulo lidstvo dále.
Na sklonku svého života, během roku 1922 a 3 pak Lenin prodělal řadu záchvatů, kdy částečně ochrnul, které mu zabránily dále aktivně pracovat ve vládě a kdy byl donucen uchýlit se do ústraní a přenechat vládu následníkům.
V posledním období svého života – koncem roku 1922 a začátkem roku 1923 napsal Lenin svoji poslední práci, (Závěť) ve které načrtl program boje proti byrokratizaci Komunistické strany a sovětského státu.
Vladimír Iljič Lenin zemřel dne 24. ledna 1924 v Gorkách, cca 22 km od Moskvy, v nedožitých 54 narozeninách.
Jeho světodějný odkaz však žije dále. Jeho praktická činnost i teoretické práce se staly inspirací pro mnoho národů a politiků světa. Velká říjnová socialistická revoluce pak doslova změnila svět! Pod jejím vlivem a příkladem SSSR se později rozpadla koloniální soustava světa, mnoho národů se osvobodilo od vykořisťování a útlaku tehdejších imperií Velké Británie, Francie, Španělska, Portugalska a dalších.
Odpůrci Lenina a nepřátelé socialismu na něj po celou dobu dodnes útočí, že to byl krvavý režim, který Lenin zavedl. Většinou jsou to události vytržené z kontextu doby, s cílem všemožně Lenina pošpinit a dehonestovat socialismus a jeho dílo. Hovoří o rudém teroru, ale už nevidí, že tomu předcházel bílý teror. A že teror pouze slovy nezastavíš, že tam musela zasáhnout síla!
Ti, kteří kritizovali Lenina a Sovětský svaz, podporovali tehdy Hitlera a jeho fašistický režim, aby Hitler vojensky táhl na SSSR a porazil tamní režim. Byla z toho velká tragedie lidstva, II. Světová válka, která stála život 50 milionů lidí, zejména z Evropy.
Přesto Sovětský svaz dokázal Hitlerovo hordám zlomit páteř, protože to byl stát budovaný pro miliony obyčejných lidí, kteří se postavili se zbraní v ruce na ochranu svého socialistického státu!
Dnešní následníci tehdejších kritiků Lenina a socialismu, stejně jako tenkrát oni když podporovali všemožně Hitlera, oni dnes podporují USA v jejich nezákonných vojenských agresích a v taženích proti suverénním státům, členským zemím OSN v různých koutech světa. Podporují jejich rabování a ničení, kde po nich zůstaly statisíce mrtvých nevinných lidí, a to v Iráku, Libyi, Sýrii, Jugoslávii, Afghanistánu a jinde! Další miliony lidí jsou na útěku z domova, aby zachránili sobě a své rodině holý život.
Lenin je v tomto srovnání absolutní vítěz. Dal lepší život desítkám milionů lidí a inspiroval mnoho dalších zemí i politiků k jeho následování!
Čest památce Vladimíra Iljiče Lenina!