Rozhovor Haló novin s Jaromírem Kohlíčkem, bývalým poslancem Evropského parlamentu
Co říkáte aktuálním nepokojům ve Spojených státech amerických?
Ve Spojených státech byly ještě v 60. letech 20. století lavičky jen pro bílé a Ku–klux–klan a jiné rasistické spolky dosud nejsou žádnou zapomenutou historií. I zeď proti migrantům na hranicích Mexika by u jiného státu byla předmětem velké kritiky. Smrt černocha rukama policisty je v posledních letech již poněkolikáté rozbuškou pouličních nepokojů. Extrémem je volání Donalda Trumpa po zásahu armády – zjevně jako součást jeho předvolební kampaně.
Asi jsou mnozí překvapeni, ale je zjevné, že v USA panuje stále institucionální rasismus. Čili rasismus nikoli jen jednotlivců, nýbrž institucí, včetně státních. Kdy bude tento vřed americké společnosti odstraněn?
Ta situace se pomalu mění. Od 60. let se leccos posunulo k lepšímu. Navíc dnes vedle černošské menšiny jsou výraznou složkou obyvatelstva latinos. Mají i zastoupení v zákonodárných sborech a v jižních státech dnes převládají španělsky mluvící občané, na Floridě přes 70 procent. Na jedné straně se zjevné rasistické hrany obrušují, a to i v zákonodárných sborech, školství a dalších sektorech, ale na druhé straně je vývoj velmi pomalý. Jevy jinde nepředstavitelné tedy i nadále v USA pozorujeme, například ve skladbě vězňů, kde výrazně převažují černoši v porovnání s jejich podílem na skladbě obyvatel.
USA utržily v těchto dnech opět velký šrám. Ve světě se pasují do role četníka, mistrují druhé o lidských právech a samy mají ve své zemi s jejich uplatňováním problémy. Jak silné jsou vnitroamerické síly, včetně levicových, které v této věci mohou něco změnit?
Hnutí obránců lidských práv je poměrně silné, podobně i mírové hnutí. Ovšem státní administrativa i tajné služby dlouhodobě monitorují a rozvracejí tyto organizace. Zvlášť brutálně zasahují proti organizacím spojeným s komunistickými idejemi a periodicky se opakují tažení proti odborům.
Proč nevidíme na »barikádách« v USA evropské či asijské politiky, aby tam rozdávali rozumy? To míním ironicky a jistě jste pochopil, že připomínám, kolik západoevropských a amerických politiků postávalo na kyjevském Majdanu, když tam probíhaly boje, a jedné straně okatě fandili.
Quod licet Jovi non licet bovi (Co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi). Prostě světový četník může vše. On už Karel Havlíček Borovský říkával: Nechoď, Vašku, s pány na led. Mnohý případ známe, že pán spadne a sedlák si za něj nohu zláme. A ani v evropských strukturách si nikdo netroufne nešvary politiky USA kritizovat.
Koneckonců to vidíme i v naší dnešní vládě. Radilové, kteří poskakovali na Majdanu, jsou i v Poslanecké sněmovně neviditelní. Žádné jejich prohlášení nyní směrem k USA jsem nezaznamenal. Podobně »srdnatí« jsou politici v dalších zemích Evropské unie.
Sledujete stále činnost Evropského parlamentu?
Některé věci se nedají přehlédnout, i kdybych nic nesledoval. Rezoluce ke »správnému« výkladu historie nebo nesmysly kolem pandemie jednou vstoupí do dějin jako příklady krystalicky čisté blbosti a snahy o překroucení dějin. Náš pan plukovník i nejmenovaný »Ústav« jistě po přijetí jásali.
Zajisté máte na mysli zářijové usnesení Evropského parlamentu o významu evropské paměti. Jaké plody toto usnesení přináší?
Hloupí rusofobové a odpůrci skutečné historie zatleskali, neonacisté získali podporu. A u nás jsou krásné plody – mezi jinými také hříbeček, Pavlík... To se bude hned lépe pochodovat do Pohořelic. Kdo by po takové rezoluci nepovokřál?
Do jakého tématu byste se, kdybyste dnes zasedal v Evropském parlamentu, zakousl? Kde vás svrbí prsty, když sledujete EP?
Průmysl, energetika, jádro, odpad – z hlediska jejich konverze na suroviny. Dále bych se rád zakousl do technického vysokého a středního školství a do mezinárodní spolupráce namísto sankcí.
Nemáte pocit, že se o EP v poslední době jako by méně hovořilo? Snad proto, že životně důležitá opatření během koronaviru vydávaly národní vlády a Unie stála víceméně stranou.
Uršula (von der Leyenová) vzkřikla: Žádné obnovené hranice! A za pár hodin bylo vše jinak. Je to jako »u blbých na dvorku« – prohlásil jistě nejeden člověk. Je prostě vidět, že bez států je EU jenom bezmocný moloch do pěkného počasí. Až krizi státy vyřeší, přijdou další pokyny z Bruselu, včetně kritiky – Česká republika je dobrým příkladem.
Jak hodnotíte pomoc, kterou Evropská unie poskytuje rozjezdu ekonomiky po koronakrizi?
Zatím slyšíme pouze »rámcové sliby a přísliby«. Uvidíme, kolik a na co použitelných eur skutečně dostaneme. Koncepce »dáme nejvíc těm nejbohatším« je velmi podivná a v rozporu s principem solidarity zakotveným v Lisabonské smlouvě.
Lidé se zamýšlejí nad tím, že volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu nemá vždy jen klady, neboť ho provází i volný pohyb virů. Jak si poradíte s tímto názorem?
Takový názor je plně namístě, ale hlavní problém je v neplnění podmínek schengenského systému. Kde je strážená vnější hranice? Jak někdo může zpochybnit možnost obnovy kontrol na státní hranici v případě mimořádné situace? To je opět proti Lisabonské smlouvě a mechanismu schengenského systému!
V době své aktivní politické dráhy europoslance jste býval členem evropského výboru pro dopravu, kde je jedním z témat i cestovní ruch. Právě turismus skomírá v současné době značně. Jak pomoci cestovnímu ruchu z krize?
Státy EU již určité řešení samy hledají. Ve Vídni radnice obyvatelům města rozdá vouchery na návštěvu restaurací, jinde vlády nabízejí dotaci pobytu v lázních a rekreačních střediscích.
Je otázkou, co krize udělá s leteckou dopravou, a stále nevidím návrhy na omezení kamionové dopravy a ekologizaci námořní dopravy. U hromadné přepravy osob již jednotlivé státy pilně hledají řešení. Důležité je přibrzdit růst individuální dopravy osob. Na trhu lze očekávat řadu bankrotů cestovních kanceláří a leteckých společností. A cestovní ruch zaměstnává přímo či nepřímo cca 13 procent pracovních sil Evropské unie. Stojí tedy před námi závažný sociální problém.
Nemáte pocit, že v působení levice v Evropě schází koordinace a společný tah na branku?
Levici v Evropě chybějí osobnosti rozhledu Miloslava Ransdorfa a chytá se naprosto okrajových témat. Nejsou žádná racionální stanoviska k jaderné energetice, migraci, LGBT. Místo toho vidíme snahu propagovat různá podivná »práva« bez jakýchkoliv povinností vůči společnosti – to je cesta »levice« do bezvýznamnosti.
Evropský Green New Deal. Na něj jsou různé názory, od neoddiskutovatelné potřebnosti zachování životního prostředí až k názoru, že jej bude provázet vyšší nezaměstnanost a zdražování energií. Jak to vidíte vy?
Celá koncepce, pokud vím, je postavena na řadě mylných a technicky zbloudilých předpokladů. Připomíná mi to malého človíčka na venkově v Rakousku, který ví, že elektrický proud je ze zásuvky. Trochu mu uniká, že předtím se musí vyrobit. Elektromobilita je v současné koncepci naprostý nesmysl. Nikde na světě nejsou kapacitní rozvody a velkovýroba elektrického proudu. Pokud by v České republice pouhý milion automobilů a dalších dopravních prostředků například v 17.00 hodin byl zapojen do nabíječky v dnešní síti, musíme se rychle připravit na zhroucení sítě. Alespoň jedno případné heslo pro tento případ: »Do každé rodiny voskovice!«
Mimochodem, kolik lithia jen v tomto malém vzorečku by spotřebovaly baterie? Zkusil někdo z propagátorů vyčíslit ekologickou stopu výroby lithia? A co výroby větrníků (větrných elektráren)? A co fotovoltaické panely?
Klíčové pro nejbližší období je v dopravě nasadit masově hybridy (vozy se dvěma vzájemně propojenými pohonnými jednotkami – pozn. aut.) a vodík, a hlavně nalézat a prosazovat technologie, které z odpadů dělají surovinu.
Jste také dobrý znalec německých poměrů. Jak se německá společnost staví k 8. květnu, Dni kapitulace? Dlouhá desetiletí po válce přežívali i ve významných státních funkcích SRN bývalí nacisté, kteří znemožnili potrestat všechny válečné zločince, jak se o to snažil například německý prokurátor Fritz Bauer. Jak to reflektuje současná německá generace?
Německý prezident hovoří o Dni vítězství a mám dojem, že většina společnosti – zvláště levice – to vidí stejně. Nadále existují mocné síly revanše (odplaty), například landsmanšafty, ale ty v Německu pro veřejnost nejsou rozhodující. Horší je dopad jejich činnosti na naší politické scéně, kde mají řadu viditelných »stipendistů«. Počínaje panem Vokřálem v Brně přes Karla Schwarzenberga až po řadu čelných lidovců. Tato parta má podporu i v lidech Aspen institutu se známým sponzorem Sorosem. Máme jich dnes řadu i ve vládě. To je asi jeden z důvodů některých nepochopitelných reakcí vlády – mj. v případě nedůstojných tahanic o sochu Koněva v Praze. Přitom chápu, že z Tchaj-wanu, japonsky Formosy, může situace v Praze na konci války vypadat jinak.
Devátý květen není jen dnem, kdy v roce 1945 vjela sovětská vojska do Prahy, a tím v zemi, v níž válka začala mnichovským diktátem, ukončila druhou světovou válku v Evropě. Je to také Den Evropy. Výročí Schumanovy deklarace (1950) bylo letos provázeno hesly o oslavě míru a jednoty Evropy. Ale v Evropě nebyl celých 75 let mír – viz Jugoslávie – a o jednotě už vůbec nemůže být řeč. Co pro vás znamená 9. květen?
Devátého května středoevropského času bylo osvobozeno naše hlavní město. Jde o Den vítězství nad fašismem. Náš Ústecký kraj byl Rudou armádou a Poláky osvobozen dne 8. května, poslední bitva války v Evropě proběhla u Slivice 12. května a konec druhé světové války nastal 2. září 1945, a to v Asii po kapitulaci Kuantungské armády Japonska. Tu rozdrtila Rudá armáda. Armáda USA se předvedla jaderným úderem na Hirošimu a Nagasaki a přijala příměří nabízené Japonskem. To jsou fakta, nikoliv dojmy.
Schumanova deklarace nabízí zejména mírovou úpravu vztahů Německa a Francie a zároveň vybízí k pomoci chudým zemím světa, zejména v Africe - v té době ještě vesměs koloniím. Nic v ní nepožaduje přijetí neřízených vln migrace. Jde o hezky koncipovanou matérii, ale pouze o deklaraci. Teprve navazující kroky mohly přinést hospodářskou a politickou spolupráci. Dnešní výsledek je tristní.
Monika HOŘENÍ