Politické subjekty nacházející se především na pravé části politického spektra s oblibou akcentují výhody volného trhu a tržní ekonomiky. Bohužel ale mnohé negativní projevy a dopady těchto nekriticky proklamovaných „výdobytků kapitalismu“ jsou současně účelově upozaďovány a umně maskovány a tak občan s nimi bývá bohužel konfrontován až když na něj razatně udeří a dojde ke snížení jeho životní úrovně.
Jedním z takovýchto dopadů je nepochybně inflace, kterou můžeme zjednodušeně definovat jako celkový růst cenové hladiny. U zemí, jejichž společenský základ spočívá v socialismu, tedy tam kde má stát určující postavení, se inflace projevuje velice minimálně a to zejména z důvodu, že inflační nárůst cen je vlivem ekonomických opatření státu potlačen. Bohužel u zemí, kde dominuje soukromý sektor a bezbřehost volného trhu, často na úkor kvality a plnění obligatorních rolí státu, přičemž typickým příkladem je i „polistopadová Česká republika“, jsou ekonomické dopady inflace, zejména na nízkopříjmové kategorie obyvatelstva devastující.
Peníze na bankovních účtech ztrácejí hodnotu, rostou úrokové sazby a obecně se zvyšují náklady. Zjednodušeně se jedná o jakousi nenápadnou, ale postupem doby stále citelnější, měnovou reformu. Spotřebitelské ceny u nás vzrostly za jediný měsíc o jedno procento, v kategorii cen potravin, došlo například ke zdražení másla o devět, vajec o osm, drůbeže o dvě procenta. Za poslední dva měsíce ceny ve stavebnictví ale vzrostly o padesát až sto procent, ceny rostou v řadě dalších odvětví. Zdražují se ale i půjčky a hypotéky a celkově dochází k brždění výkonu ekonomiky.
Z odborné literatury se můžeme dozvědět, že inflace, převyšující ekonomický růst o tři a více procent je již velkým problémem.
A právě takováto situace nastává v naší zemi, kde nelítostný kapitalismus, pod určujícím vlivem rozličných ekonomicko – politických mafií, dominuje. Aktuální míra inflace již přesahuje, dle údajů ČNB, hranici čtyř procent, ovšem někteří odborníci ji definují až k procentům osmi. Lidé tak, díky kapitalistickým ekonomickým mantrám, nezaslouženě chudnou a chudnout budou ještě mnohem více, neboť se blížíme fázi, kdy se inflační spirála začne, s krutostí sobě vlastní, roztáčet.
Bohužel pokles životní úrovně díky inflaci, zejména těch nejpotřebnějších a nejzranitelnějších skupin, není jediným ohrožením, které můžeme nyní registrovat.
Na občany začíná také dopadat extrémní nárůst spotřebitelské ceny elektrické energie. Samotná tvorba ceny elektřiny je neuvěřitelně složitý proces, možná i proto, aby běžný občan ztrácel nutný vhled. Mezi nejvýznamnější faktory v této cenotvorbě patří především vývoj cen na burze, ceny uhlí a ropy, což jsou komodity na kterých je do značné míry výroba elektřiny závislá. Další faktory, ovlivňující cenu pro spotřebitele, které kapitalismus na každém jeho kroku doprovází, jsou například nelítostný konkurenční boj energetických společností, nebo umělý růst ceny emisních povolenek Evropské unie, jejichž výše se blíží svému historickému maximu. Evropská komise dokonce předložila soubor nových opatření, která nás nepotěší. Navrhuje totiž zatížit povolenkami i budovy či např. námořní přepravu.
V případě realizace těchto obludných myšlenek dojde k dalšímu progresivnímu zdražení bydlení, dopravy a tedy i zboží, které se přepravuje. Od potravin, přes oděvy, až třeba po elektroniku. Máme se tedy skutečně na co těšit! Mezi interní faktory tvorby ceny elektřiny v ČR patří i výkyvy v síti, které jsou způsobené nekritickou podporou decentralizovaných zdrojů se stále rostoucím výkonem fotovoltaických systémů. Právě té fotovoltaiky, na jejiž podporu stát dlouhodobě sype rozličným filutům miliardové částky.