Stojíme ještě o objektivitu a vyváženost nám předkládaných informací? To je totiž zcela zásadní věc!
A nebo stačí masírka a stmelování ve jménu té jedině správné ideje? Budou názory politických protivníků nálepkovány, ostrakizovány a marginalizovány, aby pak mohl nějaký Urválek - Stříž dotyčné stíhat? Jaký stát chceme?
* * *
Kolem veřejnoprávní televize a rádia je opět rušno. Nová vládní většina v čele s ODS chce změnit způsob volby mediálních rad, z čehož vykukuje snaha ostrakizovat odlišné názory a vyrobit si služebnou vládní televizi a rozhlas.
Vláda připravila novelu zákona o České televizi a o Českém rozhlase, o kterou nikdo nestál. A nepřipravila novelu, která je potřebná. Kvůli ambicím některých senátorů se má změnit od televizní rebelie v roce 2000 akceptovaný způsob, jakým se volí rady obou médií veřejné služby, a nemění se způsob ani velikost financování či odborné paragrafy o digitalizaci.
Hlavním cílem novely je volba rad Sněmovnou i Senátem. První, kdo záměr torpédoval, bylo Ministerstvo spravedlnosti. V připomínkách konstatovalo, že není zřejmé, v čem má spočívat přínos změny. Tvrzení předkladatele v důvodové zprávě, podle něhož je pouze parlament jako celek reprezentantem veřejnosti, neobstojí, protože ke státnímu rozpočtu se také Senát nevyjadřuje stejně jako k mnoha jiným volbám do kontrolních orgánů – ČTÚ, NKÚ či antimonopolního úřadu. O vládě Senát také nehlasuje. Veřejnost reprezentují obě komory parlamentu samostatně, každá jinak. Mandát senátorů je navíc vzhledem ke způsobu volby mírně řečeno diskutabilní. Předsedu Senátu volilo pouhých 8 144 voličů.
Dalším cílem nového zákona je umožnit nominaci kandidátů pouze „spolehlivým“ organizacím, které jsou činné více než deset let. Proč ne pět anebo dvacet? Nikdo neví. Většina těch „spolehlivých“organizací jsou neziskové, církevní a akademické struktury, pevně přisáté na veřejné rozpočty. A je jasné, komu budou vděčné. Člověk v tísni, Adra, Junák, Akademie věd, univerzity, církve… Jejich zástupci jsou vzácně jednotných, povětšinou středových a liberálních názorů. Pravicové či levicové konzervativce, anarchisty, syndikalisty, libertariány či jiné proudy názorového spektra byste mezi nimi hledali těžko. Ale původním záměrem zákonodárce nebylo „depolitizovat“média do rukou tlampačům oddaným každé vládě, ale zachovat princip „laicité“a názorovou pluralitu v maximální míře, v jaké to právní řád dovoluje.
Myslíte, že největším problémem veřejné služby je politická nevyváženost, na kterou si lidé stěžují? Ne. Největším problémem podle vlády je neřiditelnost radních, většinou stejně nekompetentních, i když zvolených. Kdyby radní byli řiditelní, řídili by generálního ředitele, aby mu premiér nemusel volat v deset večer domů. A generální by poslouchal, neprotestoval. Kdyby radní byli kompetentní, nikdo by si je neodvážil řídit a ani by se o to nepokusil.
Jediný argument pro tuto novelu je tak plnění koaliční smlouvy, i kdyby to byla sebevětší blbost.
* * *
Stabilizace, či normalizace?
Nyní přijde to, co „mediální manažer“ Michal Klíma, několikanásobný neúspěšný kandidát do Rady České televize, nyní vládní zmocněnec pro média a dezinformace, nazývá stabilizací. Škoda, že novelu nenazval tím, čím je. Bolševickou normalizací. Radní budou poslušně jednotní. Všichni budou povinně na obrazovce volat „Sláva Ukrajině“, všichni se před mikrofonem semknou na povel a budou jásat. I atomovou bombu se naučí milovat. Odlišné názory budou cejchovány a jejich nositelé ostrakizováni a nazýváni ruskými nebo čínskými trolly. Případně budou umlčováni jako nyní Protiproud někdejšího Klausova vicekancléře Petra Hájka. Ti nejodvážnější budou odsouzeni. Plout proti proudu doleva i doprava se zakáže, stěžovat si není kam.
Co se ale stane, když část radních, zvolená Sněmovnou a odpovědná politickému složení Sněmovny, konstatuje porušení zákona či neschválí výroční zprávu a část radních, zvolená Senátem a odpovědná Senátu, ke stejnému závěru nedojde? Při zostřené snaze po politizaci může nastat vleklá válka.
ODS, která kdysi vznikla na svobodě jedince, nyní konformně zfialověla a nakonec zbaběle zrudne. Už jí nejde o demokracii ve vší názorové pestrosti, ale o hybridní válku s jinými názory. Na nouzový stav, za kterého se tak krásně vládne, na válku, na ceny benzinu, na LGBT+, na zelenou propagandu ve školách, na hulení marihuany, na Evropskou unii nebo NATO. Jediný, kdo má v tuto chvíli rozum i politickou rozvahu k odporu, je ministr spravedlnosti Pavel Blažek. Snad proto, že byl v ODS místopředsedou a přečetl si její program. Snad proto, že je právník a učitel práva. Snad proto, že je z Brna, a ne z Prahy. Snad proto, že šéfuje spravedlnosti. Snad proto, že se za současnou bolševizaci ODS stydí.
* * *
Sbohem vyváženosti
Nefunkčnost televizní a rozhlasové rady není v mechanismu volby, ale v odpovědnosti poslanců za volbu. Navržen může být téměř kýmkoliv téměř kdokoliv – to je demokratické. Zvolen by měl být pouze ten kompetentní. Nestane-li se, nesou odpovědnost ti, které k tomu zákon zmocnil – poslanci. Pokud se nedokážou shodnout na tom, je-li zákon dodržován, nebo ne, měli by se rozpustit a ne měnit zákon. Když jsem žádal odvolání Rady ČT pro neplnění povinností, konkrétně nevyřizování dvou tisíc stížností, volební výbor bod pod tlakem projednal, ale návrh na odvolání ignoroval. Nebyla shoda. Bylo před volbami.
Teď zase nebyla shoda na potřebě zvolit nové radní. Vládní většina najednou neměla ono „bolše“. Premiérův poradce by se nad sebou měl zamyslet a přemýšlet proč. Nejde uštrikovat novelu v zákulisí Senátu a čekat, že to všichni přijmou s bázní.
Pokud poslanci Klímovu účelovou novelu o médiích přece jen přijmou, můžeme dát vyváženosti navždy sbohem. Nastane doba služebné vládní televize a šťavnaté pastvy pro nové poslušné.
Kdyby radní byli řiditelní, řídili by generálního ředitele, aby mu premiér nemusel volat v deset večer domů.
Fotogalerie
