Radim Valenčík je vysokoškolský učitel, politik, spisovatel, ekonom a novinář. V letech 1972–1977 vystudoval matematiku na Oděské státní univerzitě. V roce 1984 dosáhl titulu kandidát věd v Ústavu pro filozofii a sociologii. V období let 1977–1988 vyučoval filozofii na Vysoké škole ekonomické v Praze. Zde získal roku 1987 titul docenta. Ve volbách roku 1992 byl za KSČM, respektive za koalici Levý blok, zvolen do Sněmovny lidu (volební obvod Jihomoravský kraj). Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992. Nyní působí na Vysoké škole finanční a správní. Je též úspěšným blogerem (téměř milión nezávislých přečtení) na radimvalencik.pise.cz.
Jste zakladatelem Společenství PRAK (Proti Represi A Kriminalizaci), jehož smyslem bude Právní Pomoc Proti Politické Perzekuci. Jak a proč vzniklo?
Roste počet případů, které lze zhruba rozlišit do tří skupin:
a) Lidé, kteří jsou předvoláváni na policii k »podání vysvětlení«, přitom často k věcem, kterými se policie vůbec nemá zabývat.
b) Lidé, kteří jsou souzení či kteří dokonce již byli pravomocně odsouzeni, přičemž existují oprávněné pochybnosti o tom, zda byla dodržena procesní pravidla.
c) Lidé, kteří jsou pronásledováni v oblasti pracovního uplatnění.
K tomu lze ještě připočítat, že existují informace o přípravě zákonů v režimu utajení, které obnovují cenzuru a usilují o zavedení jiných protidemokratických praktik. Varující je vývoj v okolních zemích, například na Slovensku, kde dochází k otevřené kriminalizaci v oblasti politiky. Záměrně zůstávám v této obecnější rovině, protože jednotlivé případy systematizujeme a analyzujeme, abychom při medializaci výsledků naší práce byli zcela přesní.
Nad rámec této suché formulace dodávám: Vláda se nedostatečně připravuje na složité období, které nás čeká. To může být projevem pouhé neschopnosti. Ale nelze vyloučit, že je to i záměr a bude snaha zneužít gradace nespokojenosti k vyvolání vnitřního konfliktu. Racionální přístup vždy vychází z principu předběžné opatrnosti.
Jak se vám, jako bývalému poslanci za KSČM, poslouchala slova o analogii s Výborem na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS)?
Dodám »i dlouholetému členu předcházející KSČ«… Osobně jsem s tím neměl problém. Žádnou antichartu ani podobný materiál jsem nikdy nepodepsal ani neschvaloval. Názory je nutné vyjasňovat poctivou nezpolitizovanou diskusí. S perzekucí za minulého režimu jsem měl dostatek zkušeností, dvakrát mě vylučovali z KSČ, do které jsem vstupoval s přesvědčením, že se ji i společnost podaří reformovat. Vycházel jsem z toho, o čem jsem stále přesvědčen: S oporou v dobré teorii lze dosáhnout i nemožného. Tehdy se nepodařilo pro dobrou teorii získat dostatečnou podporu ani uvnitř komunistické strany, ani mimo ni. Proto to dopadlo, jak to dopadlo. Nemusí se to podařit ani nyní, ale stojí za to se o to snažit.
Před rokem jste v rozhovoru pro Haló noviny řekl: »Pyšný můžu být snad na to, že jsem stál u prvních krůčků Haló novin. Že jsem seděl u toho, když Michal Podzimek řekl – ať se jmenují HALÓ NOVINY.« Ale také: »…snad nejhůře mi bylo, už si nevybavuji přesný rok, když jsem na zasedání ÚV KSČM musel přesvědčovat přítomné, že vydávat Haló noviny jako čtrnáctideník, či je úplně zrušit, je hodně dlouhý krok zpátky… …nakonec se potřebná vůle i peníze našly…« Jaká je situace dnes, už víme… Co tomu říkáte?
Ano. Byl jsem krátce obnovující šéfredaktor Haló novin, které v době počátku druhorepublikových perzekucí a kriminalizace pravdy, s tím spojeného zákazu Rudého práva zakládal Jan Šverma. Pak jsem místo přenechal mnohem zkušenějšímu Petrovi Majcharčíkovi, který je pozvedl na profesionální a politicky poctivou úroveň. Ale jak už to bývá, čím je médium vlivnější, tím více začíná podléhat různým vnitřním politickým tlakům. Postupně začal převládat vliv »pragmatiků« (používám ten slušnější výraz). Dopadlo to, jak to muselo dopadnout, když strana programového typu přestala být programovou, tj. přestala věnovat pozornost teoretickému promýšlení toho, co se děje, a stala se vyprázdněnou stranou marketingového typu.
Proč podle vás došlo k propadu levice, možná skoro už k mizení levice? Pravice to pochopila asi včas, když začal se společnými kandidátkami…
Začnu od druhé, méně významné části dvojotázky. Tato tzv. pětikoalice (maňásková vláda) byla upečena silami mimo naší zemi a těmi je tento slepenec držen pohromadě. Současná globální moc má dlouhé prsty, dokáže umně spojovat cukr a bič, přesněji korupci a vydírání osob, které dosazuje do role maňásků s globálním prstíčkem prostrčeným odspodu figurky až do hlavičky. Levice se zrodila a úspěšně působila vždy jako politická síla stojící proti privilegiím, která se historicky přežila a bránila dalšímu vývoji.
K tomu se jako protiváze vůči síle privilegií, většinou pocházejících z propojení moci a majetku, musela opírat o dobrou teorii. A dobrá teorie může žít jen potud, pokud jsou její živnou půdou lidé, kteří spojují svůj život s osvojováním teorie neustále obohacované jak o osobní zkušenosti, tak i nově poznatky vědy. Takových lidí postupně ubývalo, byli odstavováni už za minulého režimu, některé se podařilo uštvat, na jejich místo se dostávali pragmatici.
To je jeden z aspektů procesu degenerace levice. V mnohém má pravdu jeden z posledních znalců Marxova díla Djilas, který neblahý vývoj dával do souvislosti se zrodem tzv. nové třídy, třídy, která se snažila ze svého podílu na realizaci vlastnických vztahů v podmínkách postátněné společnosti vytěžit pozici plnohodnotných vlastníků. Ve všech zemích, ve kterých došlo a nutně muselo dojít k erozi nepřirozeně vzniklých vztahů společenského vlastnictví, tak ne náhodou vzniká oligarchická struktura.
ČSSD jde v mnoha městech do komunálních voleb v různých koalicích, nejčastěji se Zelenými, někde s KSČM. Přitom stále platí tzv. bohumínské usnesení. Není už doba k jeho přehodnocení?
Včera, spíše předevčírem bylo pozdě. Bohumínské usnesení od počátku plnilo roli klínu sloužícího k rozštěpení levice.
Podle některých nejsou komunální volby zase až tolik důležité v porovnání s parlamentními, ale určitě mnohé naznačí…
V určitém smyslu budou komunální volby referendem o této selhávající vládě, která má přes veškerou oporu mediálního mainstreamu rekordně nízkou důvěru. A to se ještě neprojevily hlavní důsledky jejího selhávání. Komunální volby naznačí směry dalšího vývoje politiky.
Co říkáte tomu, že jistý starosta se na zastupitelstvu vyjádří ve smyslu, že by se měla ta část občanů, na níž si zrovna spoluobčané stěžovali, střílet. Když je pak donucen odstoupit z původní kandidátky, okamžitě si »založí« jinou (správně je, že všichni z té původní přešli na tu novou) a podaří se jim bleskově posbírat nutný počet hlasů?
Výrok příslušné osoby byl hloupý a padl v určitém kontextu. Pokud vím, příslušná osoba se za tento hodně starý hřích omluvila. Občané v daném městě se určitě vyjádří k tomu, jak to vidí. Například co je více difamující, zda starý výrok nebo aktuální poznatky o tom, jak STAN získával peníze, kdo to věděl, kdo to kryl a kryje dodnes.
Ale blíží se volby prezidentské. Je podle vás výhodou či nevýhodou, že jsou přímé, že rozhodují občané?
Jsem zastáncem přímých prezidentských voleb.
Seznam možných uchazečů je dlouhý. Uvidíme, kolik bude skutečných uchazečů, kolik těch možných nakonec projde tím vlastně nultým kolem – tedy kolika se podaří nasbírat potřebný počet platných podpisů. Chápu, že musí být nějaký krok, aby se nemohl do voleb přihlásit úplně každý a nebylo pak třeba tisíc kandidátů, ale není proces sběru hlasů a zvláště pak kontroly platných hlasů poněkud degradující vzhledem k tomu, že se volí hlava státu?
»Předvýběr« je podle mě nastaven v rámci možného. Nikdy není vše zcela ideální, ale zde bych problém neviděl. Mnohem více budou prezidentské volby »cinknuté« mediálním mainstreamem. O to více si je potřeba vážit alternativních medií, zejména těch, které respektují základní principy novinářské etiky a učí se vzájemně vytvářet synergické efekty. Jedním z potěšujících aspektů současného vývoje je, že jejich vliv roste.
V prezidentských volbách bude patrně rozhodující druhé kolo, proto je důležité při podpoře jednotlivých osobností uvažovat i to, koho neúspěšní kandidáti z prvního kola podpoří v kole druhém. Politika je vždy o určitých kompromisech.