Rozhovor s Michalem Klusáčkem, kandidátem do EP za koalici STAČILO!
Členem České strany národně sociální (ČSNS) je od roku 2010. Na konci roku 2012 už byl jejím předsedou. ČSNS pod jeho vedením začala jasně formulovat požadavky na českou neutralitu a vytvořila program, který reaguje na potřeby současné společnosti v otázce řízení státu, bezpečnosti, právního systému, zdrojů a infrastruktury, vzdělání, hospodářské politiky a sociální a zdravotní péče v duchu národně sociální politiky. Klusáček je ale i doktorem technických věd a leteckým inženýrem. V letech 2001-07 vystudoval obor konstrukce leteckých a raketových motorů na Samarské státní aerokosmické univerzitě. Během studia obdržel prestižní stipendium a byl vyhlášen nejlepším absolventem roku fakulty motorů leteckých aparátů. Jeho diplomová práce na téma Parametrické projektování stupně odstředivého kompresoru byla přepracována a vydána v roce 2010 jako učebnice. Po absolutoriu mj. navrhl pro jednu českou firmu výkonovou řadu průmyslových ventilátorů s vysokou účinností, které se vyrábějí dodnes.
Vstupem ČSNS do koalice STAČILO! došlo mj. k jednomu historickému, ba zároveň i politologickému průlomu na české politické scéně. Ke spojení tradičních rivalů v levé části politického spektra, národních socialistů a komunistů. Přestože píšeme už bezmála čtvrtinu 21. století a celospolečenská situace je úplně jiná než v dobách největších konkurenčních půtek obou symbolů naší politické scény, jde o průlom. Jak se na něj dívají členové a sympatizanti ČSNS?
Mohou na tuto situaci reagovat různými způsoby, nicméně většinový názor členské základny je takový, že politický a hospodářský úpadek českého státu je tak obrovský, že je nutné překonat historické politické rivality a přejít k politice založené na společných cílech a hodnotách. Možná to může být pro někoho překvapením, ale ČSNS a KSČM má mnoho shodných programových priorit. Postoje, které zaujímá Kateřina Konečná, jsou vlastenecké a rozumné. ČSNS stejně jako KSČM odmítá naši účast v NATO, odmítáme Green Deal, zavedení eura atd.
Můžete shrnout, proč podle vás k tomuto provokativnímu, leč i zákonitému spojení jednou prostě muselo dojít a jaké možnosti skýtá do budoucna?
Rozumní lidé, kterým leží na srdci osud naší země, by se v dnešní době měli zamyslet, a vedení jednotlivých vlasteneckých politických stran obzvlášť. Roztříštěnost vlastenecké scény totiž umožnila cizím sluhům, aby se dostali k moci. Politika KSČM je levicová, ale její podstata je vlastenecká. Vlastenec totiž chce, abychom nepodléhali cizincům, abychom platili svou měnou, aby neupadalo české školství, aby se nepřepisovala historie, aby se neprodávala půda cizincům, aby zisky českých podniků zůstávaly u nás atd. To obě naše strany chtějí. V půlce minulého století byly mezi ČSNS a KSČM rozpory hlavně v tom, že ČSNS odmítala, aby byla česká (československá) politika řízená ze SSSR. Tyto rozpory jsou ovšem minulostí. KSČM není řízena ze zahraničí a nehájí cizí zájmy. To naopak dělají strany, které jsou nyní u moci. A protože tyto kolaborantské politické strany mají v současnosti v moci jak Poslaneckou sněmovnu, Senát a prezidenta, tak i Ústavní soud, který už několikrát ukázal, že není vůbec nezávislý, tak je povinností vlasteneckých stran se proti tomuto zlu spojit.
A jaké možnosti skýtá tato spolupráce do budoucna? ČSNS stojí o něco víc napravo od KSČM, ovšem vlastenectví našich členů je stejné. Domnívám se, že naše spojení v koalici STAČILO! vytvoří základ, ke kterému se připojí další vlastenecká uskupení, a tím dojde ke vzniku politické síly, která zvrátí naše směřování do velikého průšvihu, kam nás vede protektor Fiala.
S čím jdete do hlavní fáze předvolební kampaně před eurovolbami vy osobně a s čím ČSNS? Jaké má vaše strana v rámci koaliční spolupráce ambice?
Snažíme se lidem vysvětlovat, že k pochopení naší politické scény nestačí pouze osa X s levou a pravou stranou. Je potřeba minimálně přidat osu Y, na které bude na jedné straně vlastenecká politika a na druhé straně protinárodní, chcete-li korporátní (případně kolaborantská) politika. V této těžké době jsou všechny vlastenecké politické strany přirozenými spojenci, protože současná pětikoalice nás vtahuje do války.
Já osobně se chci zasadit o to, aby lidé nerezignovali na volby a aby se nenechali ovlivnit mainstreamem a jeho nekalými praktikami, jako je nálepkování, lži, cinknuté volební průzkumy atp. Proto je nezbytné jít k volbám.
Jak by se podle vás měla změnit EU, resp. Evropa jako taková v období krátce po letošních volbách a jak v blízké i vzdálenější budoucnosti?
Přestože jsem před 20 lety hlasoval proti vstupu do EU, přijatelné by pro mě bylo, kdyby se EU vrátila před Lisabonskou smlouvu. Jsem však realista a vím, že se tak nestane. Pokud by v těchto volbách vyhrály vlastenecké subjekty napříč Evropou, je možné, že se destruktivní politika EU zpomalí. Ovšem nemyslím si, že se zastaví úplně a určitě si nemyslím, že by se již přijatá špatná rozhodnutí měnila. Tisíce úředníků musejí vykazovat nějakou činnost a již dosaženého se nikdy nevzdají, protože úředníci EU nepracují pro občany, ale pro nadnárodní korporace. Byrokratický moloch EU bude bobtnat a bobtnat, až se za nějakou dobu rozpadne sám jako všechna impéria.
Sám jste vynikajícím vědcem a vynálezcem, odborníkem na letecké motory, zkrátka mezinárodně uznávanou kapacitou. Co takového profíka v úplně jiném odvětví dovedlo do politiky, navíc té neparlamentní, kde vás před 14 lety nikdo nemohl podezírat ze zištných důvodů, ze snahy dělat kariéru? A nemůže vás z toho mimochodem podezírat ani dnes, protože jste s to se uživit jinak…
O politiku jsem se zajímal od útlého dětství. Vždy mě zajímala historie a pamatuji si, že jsem sledoval televizní noviny ještě za minulého režimu. Po maturitě jsem zhruba půl roku žil v Anglii a má představa o tzv. vyspělém Západě vzala za své, když byla konfrontována s realitou špíny, nabubřelosti a neznalostí. Následně jsem šest let studoval vysokou školu v Rusku v Samaře. V Německu ve Stuttgartu jsem potom udělal doktorát z technických věd. Rozpory v tom, co jsem v těchto zemích viděl, jak se ke mně obyvatelé těch zemí chovali, a tím, jak jsou tyto země vykreslovány, byly hlavním impulsem k tomu, že jsem o politice začal přemýšlet hlouběji. To následně vyústilo v to, že jsem v roce 2010 vstoupil do ČSNS, která mi byla sympatická proto, že prosazovala českou neutralitu, soběstačnost a svébytnost…