Politik Karel Klimša na semináři v Brně uvedl: Když jsem tu vystupoval naposledy – v dubnu 2022 – nazval jsem své vystoupení „Zdravý rozume, prosím, vrať se!“
Hovořil jsem o tom, že to tu rozum nemá lehké, že jeho přítomnost není vítána. Že tady probíhá jakási DERATIZACE veřejného prostoru od zdravého rozumu. Že se popírá všechno dobré, co bylo vykonáno v minulém režimu, a bylo to v mnoha oblastech vskutku grandiózní dílo. Donedávna z toho nový režim žil, prodávalo se, privatizovalo, něco se i rozkradlo! Teď už se to musí dřít z lidí, škrtat, zdražovat, zpoplatňovat, co dřív nebylo.
Přepisují a převyprávějí se celé dějiny, točí se filmy a seriály, dávají si pak za ně ceny a nevím, zda se na ně budou rádi dívat lidé i za 50, 70 či 90 let, jako na ty z minulé doby. Relativizuje a přebudovává se morálka a celý hodnotový systém. Všechno normální je vykreslováno jako přežité, překonané a nenormální a naopak. Vzpomínal jsem tu všemožnou propagaci LGBT a jejich nové a další požadavky, …to, že pohlaví zdaleka nejsou jen dvě, jak jsme si mysleli. Vzpomínal jsem gender politiku, Green Deal, aktivní neziskovky, které prostupují vším a mluví do všeho, nelegální migraci a rostoucí kriminalitu. A také to, že se tu a tam začíná omezovat svoboda projevu a plíživě nastupuje cenzura. Jak říkal Voltaire: „Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit vaše právo to říkat“ – už nemá platit!
Nevím, jestli třeba Donald Trump a jeho tým nesledují Brněnské odborné semináře, každopádně mnohé z toho, o čem tu byla řeč, prosazuje a hned zčerstva uvádí v život. Základním motivem jeho inaugurační řeči byla „revoluce zdravého rozumu“. V tomto je zajedno s mnoha lidmi nejen v Americe.
Před těmi třemi roky to tady zaznělo jako volání žíznivého na poušti. Evropská unie přicházela s novými a novými neotřelými nápady, nad kterými zdravý rozum jen nevěřícně kroutil hlavou. EU je takové perpetuum mobile na nesmysly všeho druhu (a pak, že neexistuje). Bylo by to vskutku úsměvné, kdyby to nedevastovalo, neničilo ekonomiku, kulturu, morálku, životní úroveň, kdyby to neohrožovalo bezpečnost občanů a mír ve světě. Zobecněno do jedné věty. Evropská unie a Fialova vláda nám je“…nužna, kak sobake pjataja noga“ – v podobných případech říkají Rusové. Na adresu Petra Fialy poznamenal i Andrej Babiš: „Zapomněl, že je českým premiérem. Chová se, jako by byl tím ukrajinským a lobuje za ně po celém světě“.
Ten pohyb a změnu nálad naznačují i průzkumy veřejného mínění. Zatímco Fiala sází na silnou podporu Ukrajiny, značná část veřejnosti mu vyčítá, že zanedbává české zájmy. Nejdůvěryhodnějším lídrem je Andrej Babiš, kterému důvěřuje 30 % občanů. Na druhém místě je Tomio Okamura se 16 procenty, o třetí místo se dělí Vít Rakušan a Kateřina Konečná, jimž důvěřuje 13 % respondentů. Premiér Fiala získal jen 10 % důvěry, Robert Šlachta – 7, Markéta Pekarová-Adamová – 6, Petr Macinka a Jindřich Rajchl po 5 %, Marek Výborný – 4 a Jana Maláčová společně se Zdeňkem Hřibem – 3 %. Světe div se, Fiala až za Konečnou!!!
Z jiného průzkumu SANEP, který zjišťoval názor veřejnosti na polistopadový vývoj. Podle názoru nadpoloviční většiny (58,6 %) se ČR po pádu komunistického režimu nevyvíjí podle jejich přestav a očekávání. Příčinou nespokojenosti je politika současné vlády, vysoká nedůvěra ve vládní politiky, pokles životní úrovně, vysoká míra inflace a obavy z dalšího růstu cen energií a potravin. Zhruba čtvrtina obyvatel se domnívá, že za komunistů bylo lépe než dnes. Alarmující je zjištění, že nadpoloviční většina (57,1 %) obyvatel se domnívá, že se do jejich životů vrací cenzura a omezování svobody projevu. Varovný je závěr průzkumu. Zatímco zmíněných 58,6 % není spokojeno s tím, jak se vyvíjel život po listopadu 1989, obavy z toho, jak se vyvíjí republika v současnosti a jakým jde směrem, jsou daleko větší – 72,3 %. To už je hodně silný signál!
SANEP v únoru zkoumal také to, jak česká veřejnost vnímá přítomnost ukrajinských uprchlíků v naší zemi. Podle výsledků průzkumu považuje 34,2 % ukrajinské uprchlíky za „problém“ a dalších 23,9 % „spíše“ za problém, což dohromady znamená, že 58,1 % Čechů má negativní postoj k přítomnosti Ukrajinců na českém území. Zhruba třetina hodnotí přítomnost uprchlíků spíš či zcela pozitivně a asi 8 % nemá jasný postoj. Na příčině negativního postoje se zmiňuje pocit, že státní podpora uprchlíků jde na úkor českých občanů, že mají přístup k různým benefitům, které jsou údajně výhodnější než sociální podpora pro české občany, část se obává kulturních rozdílů a růstu kriminality. Do toho vyšla zpráva Institutu pro světovou ekonomiku v Kielu, že ČR poskytla Ukrajině vládní pomoc 232 miliard Kč. To nebylo na úkor vlastních občanů, kterým se žije hůře a hůře? Většina Čechů souhlasí s pomocí lidem, kteří prchají před válkou, ale nepodporuje jejich trvalé usídlení. Lze předpokládat, že toto téma může mít dopad na volební rozhodování.
Průzkum SANEP se zabýval i vnímáním politické korektnosti. Její zastánci argumentují ochranou menšin a prevencí diskriminace. Kritici ale upozorňují, že tento koncept se v praxi často překlápí do formy cenzury, omezuje svobodnou diskusi a potlačuje tradiční hodnoty. Neradi vidí, že politická korektnost se stále častěji stává součástí firemní kultury, veřejného diskurzu a školního vzdělávání (do kterého vstupují mnohé neziskové organizace). Výsledky průzkumu jasně ukazují, že většina české veřejnosti vnímá politickou korektnost spíše negativně. Na otázku: „Politická korektnost vám…“ VADÍ – odpovědělo 36,1 % tázaných, SPÍŠE VADÍ – 27,7 % (tedy dohromady 63,8 %), SPÍŠE NEVADÍ – 10,8 % a NEVADÍ – 11.9 % (tedy dohromady 22,7 %). Zbytek nemá ujasněný postoj.
A ještě jeden průzkum vypracovaný pro CNN Prima News. Dokládá, že českou veřejností nejvíce hýbe téma zdražování všeho možného, krácení zákonné valorizace důchodů a dostupnost lékařské péče. Na otázku: Co pro vás bude nejdůležitější ve volbách 2025? – odpovědělo 29 % že sociální jistoty, 24 % stav ekonomiky, 11 % bezpečnost občanů a 10 % působení politiků a stran. Zatímco u voličů ANO, SPD, Stačilo! či Motoristů to jsou témata, která ovlivňují jejich každodenní život, příznivci vládních stran se více zaměřují na strukturální změny a geopolitické záležitosti.
V takovém politickém klimatu se společnost nachází půl roku před volbami. Ekonomové rozladění české společnosti rozumí a dávají mu za pravdu. „Vyšší cenová hladina je tu natrvalo a původní úroveň cen se již nikdy nevrátí“, říká prezidentův poradce David Marek. „Těžkou ránu dostaly úspory střadatelů, které ztratily nemalou část své kupní síly“, konstatuje Štěpán Křeček, poradce premiéra. Hlavní ekonom společnosti XTB Pavel Peterka dokládá, že: „Česko zaznamenalo od roku 2019 největší pokles reálných mezd v EU a to o 10 procent. Druhá nejhorší byla Itálie s poklesem o 5 %, přičemž průměr eurozóny je jen 1 %. Hlavní faktor prudkého poklesu životní úrovně v Česku byly jednoznačně enormně vysoké ceny energií. Zatímco v Polsku a Maďarsku vlády v době energetické krize ceny výrazně dotovaly, v Česku stát zasáhl jen velmi omezeně, což vedlo k tomu, že domácnosti čelily největšímu zdražení energií v EU. Mezi 1. pololetím 2021 a 1. pololetím 2023 vzrostla cena elektřiny pro české domácnosti o 88 %, zatímco v Polsku jen o 36 % a v Maďarsku dokonce jen o 8 procent. Podobné to bylo u plynu, který za stejné období zdražil o 93 %, zatímco na Slovensku o 42 % a v Maďarsku dokonce mírně zlevnil. Ekonom Lukáš Kovanda uvádí, že Češi za elektřinu platí v přepočtu na kupní sílu jedny z nejvyšších cen v celé EU. „ Za české platy si platí německé ceny energií, to je důvod, proč se životní úroveň propadla víc, než ve většině Evropy. A projevilo se to ve spotřebě domácností. Ta je stále o téměř 5 % nižší, než před pandemií v roce 2019. Před pandemií se pohybovala na 80 % průměru EU, dnes na 74 % a klesli jsme pod Polsko a Rumunsko. Průzkum STEM/Mark pro společnost Home Credit ukázal, že se finanční situace rodin v posledních letech výrazně zhoršila. 14 % Čechů nemá žádné finanční rezervy a dalších 17 % má úspory nižší, než je měsíční příjem jejich domácností. Kromě poklesu úspor se zvyšuje i zadlužení domácností. Počet lidí s opakovanými dluhy vzrostl v posledním roce o polovinu – na 16 %.
Na tomhle půdorysu vstupuje Stačilo! do volební kampaně. Politická krajina občas připomíná tekuté písky, to když se společenská energie nahromadí a všechno je pak jinak. Změny pak jsou „krajinotvorné“. Zdá se, že nás to čeká. Karty jsou zřejmě rozdané a ANO směřuje k vítězství. Jde jen o to, jak velké bude a s kým případně naváže „registrované partnerství“.
Vládní koalice dělá věci, které dál obracejí veřejnost proti ní. Úporně bojuje s minulostí, namísto toho, aby řešila hrozivě narůstající problémy, které sama vytvořila. Snížila zákonnou valorizaci důchodů. Zvýšila platy ústavních činitelů o skoro 7 procent – ono to činí bezmála tolik, kolik je dnes průměrný důchod. Navýšila koncesionářské poplatky. Slibuje další peníze na armádu a pomoc Ukrajině (z čeho a na úkor koho?). Vláda hraje vabank a spoléhá na „vyšší moc“. Na veřejnoprávní média – proto to gesto – na neziskovky, na korespondenční volbu, na prezidenta, případně na Ústavní soud a na postranní vliv Evropské unie (to je taky taková „koalice ochotných“). Všichni vědí kam to až došlo v Rumunsku, když v 1. kole zvítězil ten, kdo neměl. Teď může sehrát roli jen postoj USA. Užitečnost korespondenční volby ukázala Moldávie, kde se prezidentkou stala Maia Sandu jen díky hlasům těch, co ve své vlasti nechtějí žít, ale rádi poradí! V Gruzii se EU a neziskovky podílely na vyvolávání občanských nepokojů před i po volbách. Je dobré to mít na zřeteli.
Výsledky obou posledních voleb – těch euro- i krajských – byly povzbuzující a přišly jaksi v hodině „dvanácté“. Bezesporu k nim významným dílem přispěla svým vystupováním a nasazením Kateřina Konečná. Lidé nás začali brát na vědomí a poslouchat, co říkáme. Už se na nás přestali dívat přes prsty.
Ale stálo nás to „majlant“ – v době, kdy jsme skoro na mizině a rozprodáváme majetek. Uspěli jsme, ale náš získaný hlas byl druhý nejdražší = 58,80 Kč. Třeba ANO vynaložilo na 1 získaný hlas 18,30 a Přísaha s Motoristy jen 9,50 Kč. Bylo nás ale po dlouhé době vidět a slyšet a Katka poskytnutý prostor vrchovatě využila. Je to podobný typ jako třeba Robert Fico, nebo u nás, z druhé strany politického spektra, Miroslav Kalousek. Říká se tomu „homo politicus“. V eurovolbách to ale bylo o jednom lídrovi, v krajských to už bylo jiné a ve sněmovních to bude jakbysmet. Bude to o tom, zda se podaří najít silné osobnosti, které budou mít lidem co říct, dokážou je zaujmout a také obstát v konfrontaci s lídry ostatních kandidátek.
Uvidíme, jak se budou věci dále vyvíjet. Jak budou tvořeny a skládány kandidátní listiny, jak bude kampaň financována a jak případně děleny možné zisky, aby strana nezemřela na souchotě. Uvidíme, zda se neobjeví nějaké nové, sofistikované útoky, že jde o skrytou koalici… Uvidíme, zda se nakonec ještě nějak rozmnoží ona pospolitost Stačilo“! Šlo se do toho s proklamací, že budeme usilovat o sjednocování všech levicových, vlasteneckých, pronárodně orientovaných sil, ale zatím nic moc. Zůstává to při starém.
Že nakonec SOCDEM nekývla na spolupráci se dalo očekávat a myslím, že to bylo logické. Tam by to nebylo kompatibilní, zejména v zahraničně-politické oblasti. Vzpomínám si, jak jsem po jejich posledním sjezdu debatoval s jedním starým přítelem, který zná dobře vnitřní poměry v této straně a říkal mi: „ Tandem Maláčová – Zaorálek je určitě pokrok proti tomu, co tu bylo, typům jako Poche, Petříček, Diensbier. Šmarda byl figurka. Ale netřeba zapomínat na to, že Maláčová je ASPEN Institut a tam si nevybírají lidi jen tak mírnix – tírnix, mají s nimi své plány (až nastane čas). Koneckonců pamatujeme na prezidentskou kandidaturu Josefa Středuly. Před koncem kampaně z ní odstoupil ve prospěch Danuše Nerudové, kolegyně z ASPEN Institutu. Co k tomu dodat?
Neplácli jsme si ani s Jiřím Paroubkem a jeho ČSSD. Tam nějaké programové ani personální kolize nebyly, ale proti se postavil jeden z partnerů ve Stačilo! – ČSNS. Tam bych řekl, že to byl umělecký dojem nula. Společnou řeč jsme nenašli ani s Přísahou Roberta Šlachty. A zatím nic dalšího není na světě. Je tu ale řada skutečných osobností, kteří s KSČM spolupracují, patří jaksi názorově, mentálně k nám. Byla by škoda je nepřizvat.
Ve společnosti se poptávka po antisystémových stranách vždy čas od času vrací. To když se nahromadí nespokojenost, tvořená životní zkušeností = špatných zkušeností. Těch mají lidé víc, než čekali a než by si přáli. Ono to jaksi odpovídá tomu, co kdosi napsal, že „Vláda Petra Fialy není nejhorší od roku 1989. Ona je nejhorší od roku 1918!“ Pokud dnes někdo hledá protisystémovou stranu, hnutí, sílu – která se tím neskrývá – pak to je Stačilo! Chce to ale obezřetnost, nepovažovat úspěch za něco hotového, ale pracovat na jeho „zpevňování“. K opatrnosti vybízí i výsledek Bloku Sahry Wagenknechtové v německých volbách. Ten obraz v mnohém připomíná naši realitu. Jasný, srozumitelný a levicově radikální program, výrazná osobnost, která patří k nejpopulárnějším politikům v zemi a přesto pod 5 %, i když hodně těsně.
Prožíváme zajímavou dobu. Stojaté vody pominuly, situace se mění ve světě, v Evropě a doufejme, že zanedlouho i u nás. A při tom všem hlavní je ZACHOVAT MÍR, protože bez míru ztrácí hodnotu úplně vše! – Doufejme, že to pochopí a bude se tím řídit i příští česká vláda! Tolik uvedl na Brněnském odborném semináři ostravský politik Karel Klimša.
(vž)