Útvar proti dezinformacím, nebo ministerstvo pravdy?

11. 1. 2017

Bývá to zpravidla prezident republiky, kdo svými názory k palčivým mezinárodním politickým událostem opětovně popudí proti sobě své odpůrce, hlásající názory jiného politického tábora - »pražské kavárny«, k jejíž hlavním protagonistům patří Karel Schwarzenberg. Vzpomeňme jeho vyjádření k ruské dívčí protestní skupině Pussy Riot nebo pravidelné komentáře k migrační krizi. V předvánoční době Zeman rozvířil názorovou hladinu svým jednoznačně odmítavým stanoviskem ke vzniku útvaru ministerstva vnitra proti dezinformacím.

Důvody, které vedly k jeho vzniku, jsou zatím spíše mlhavého charakteru a moc se nám jich nedostává. I z toho je zřejmé, že možná ani samotní členové vlády, kteří postupnou cenzuru pomocí salámové metody schválili, tak nemají jednoznačně shodný názor na potřebnost tohoto útvaru. Zdá se, že hlavní protagonisté »útvaru pro boj s prokremelskou propagandou«, ministři Chovanec s Pelikánem a herec Stropnický, se stávají spíše figurkami české politické šachovnice ve prospěch evropských elit Merkelové a Junckera, kteří přivedli současnou EU na pokraj rozpadu.

Možná se naši mocipáni přepočítali i v tom, že občané v přemíře informačních zdrojů si neumí udělat pravdivý obrázek, jak se jednotlivé události ve skutečnosti mají.

Skutečně medvědí službu v tomto ohledu vykonává především veřejnoprávní televize, za kterou navíc musí naši občané platit měsíční daň ve formě koncesionářských poplatků. Za tuto finanční úhradu se jim dostává každým dnem od rána do nočních hodin »pravdivých informací« od všech, kteří jsou schopni z jakýchkoliv důvodů přistoupit na »pravidla« ČT a dále papouškovat pravdu souznící s mainstreamovými médii, tedy v zájmu USA, EU, NATO. Příkladem z poslední doby je vystoupení kandidáta na nového českého prezidenta M. Horáčka v předposlední den roku 2016, kdy navíc televizní diváky ujišťuje, jak kvalitní žurnalistika u nás existuje.

A těm, kteří se nechtějí pravidlům »cenzurované« televize podřídit, nezbývá než doufat, že budou do ní ještě někdy pozváni. Zprávy a komentáře k jednotlivým událostem se tak stávají politicky korektní, v zájmu dodržování lidských práv a ve prospěch osobní svobody, upozorňující na nebezpečný populismus a xenofobismus.

Bohužel divák se nikdy nedozví, jak se každodenně projevuje a co způsobuje migrační krize, kdo stojí za rozvrácenou Ukrajinou či financuje a podporuje mnohaletá válečná utrpení nejen v Sýrii. Že tohle vše se hlavním sdělovacím prostředkům nedaří, je zřejmé z událostí posledního roku. Připomeňme si zděšení evropských elit z výsledku brexitu či amerických voleb, ve kterých »nečekaně« zvítězil Trump. Samozřejmě díky vydatné podpoře kremelských serverů, jak je nám opět vnucováno. V tomto směru dalším lakmusovým papírkem budou letošní prezidentské volby ve Francii.

Možná by se vznik úřadu, který je mezi veřejností nelichotivě nazýván jako ministerstvo pravdy, setkal s větším pochopením, pokud by národ byl dostatečně informován o skutečných důvodech vedoucích k jeho zřízení, případně, že nemusí sdílet obavy ze zásahu do jejich soukromí. Nemůžeme se divit, že při zveřejnění jména Jakub Janda, občanům spíše známého z oblasti gayporna, sdílí veřejnost obavy, že podobných »es« bude celá řada. V nejhorším případě celá dvacítka, což je prvotní počet zaměstnanců zřizovaného útvaru.

Zbývá doufat, že se jedná o konečné číslo a počet novodobých Koniášů se nebude navyšovat, jak již bývá v českých kotlinách zvykem. Ušetříme tím nesmyslně vyhozené a tolik potřebné veřejné finance, kterých se nedostává nejen seniorům či mladým rodinám.

Mgr. Miroslav KAVIJ, předseda Plzeňského KV KSČM
9.1.2017
Zdroj: HaNo