V Plzeňském kraji se na 7-mi místech uskutečnily oslavy Svátku práce – 1. máje 2017 organizované KSČM.
V Plzni „U Branky“ se oslav 1. máje organizovaného MěV KSČM Plzeň v pondělí od 10:00 hodin, zúčastnilo cca 350 účastníků. S hlavní projevem zde vystoupil lídr kandidátky KSČM v Plzeňském kraji pro podzimní volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, PhDr. Ing. Jiří Valenta – současný poslanec Parlamentnu ČR, který pak ještě vystupoval odpoledne ve Dnešicích (okres Plzeň-jih) na oslavě 1. máje, kterou organizoval OV KSČM Plzeň - jih. Ve Dnešicích se od 14:00 hodin za pěkného slunečného počasí v Areálu Pod kaštany oslav zúčastnilo více než 200 účastníků. V programu zde vystupovaly mažoretky a živá hudba, která prokládala program svými písněmi. Program zde moderovala sympatická mladá blondýnka Mgr. Hana Hemzáčková, která kandiduje do Poslanecké sněmovny na 3. místě. V programu se představilo účastníkům 5 přítomných kandidátů z 20-ti členné kandidátky KSČM. (J. Valenta, H. Hemzáčková, J. Šefl, P. Blažek a V. Štekl).
Jiří Valenta v úvodu svého projevu vzpomněl historii 1. máje, kdy tento svátek se slaví již 127 let kdy řekl: „l. Máj vždy byl a zůstává stále svátkem především slušných a pracovitých občanů, a také dnem, kdy levice jasně vyjadřuje své postoje k aktuálnímu stavu společnosti. A rozhodně není náhodou, že v současné České republice je to především KSČM, která organizuje desítky prvomájových oslav po celé České republice v tomto duchu.“
Z projevu J. Valenty jsme dále vybrali tyto myšlenky:
Oslavy svátku práce zde probíhaly již za Rakouska - Uherska a staly se stejně, jako ve Spojených státech, velmi vážně míněným protestem proti vykořisťování pracujících lidí a zároveň oslavou každodenního boje za jejich sociální a ekonomická práva a v neposlední řadě za důstojné životní podmínky a vyšší mzdu.
Vždyť například osmihodinová pracovní doba byla v Československu uzákoněna teprve v roce 1918. V období mezi světovými válkami, v době celosvětové hospodářské krize, se jednalo především o organizovaný boj proti vysoké nezaměstnanosti a za právo na práci. Prvomájové protestní akce organizovali zejména komunisté, neboť sociální demokracie již často hájila spíše práva majitelů továren a velkostatkářů. Ne nepodobně, jak tomu činí i dnes.
Po druhé světové válce význam prvního májového dne se jistým způsobem, vzdálil svému původnímu odkazu, neboť právo na zaměstnání se u nás stalo „samozřejmou" součástí života. Svátek se tak nově stává oslavou pracujících a jejich pracovních a životních podmínek, o kterých se v dřívějších dobách většině lidí mohlo jen zdát. Každý, kdo chtěl pracovat, nyní práci měl, a mnoho a mnoho dalších vymožeností, bydlením počínaje a bezplatnou lékařskou péčí / či třístupňovým školním vzděláváním konče.
Lze konstatovat, že lidé bohužel začnou vnímat skutečnou hodnotu věcí až tehdy, když o ně přijdou. A jak deprimující pro ně muselo asi být. když se jim takovýto zlý sen vyplnil a to přes lákavé, ale vychytrale vylhané sliby, některých rádoby bojovníků za demokracii a lidská práva, jako byl Václav Havel či Václav Klaus a mnozí další lidé z jejich okolí. Najednou se místo front na některé druhy zboží začaly stát ponižující fronty na úřadech práce. Lidé se začali kategorizovat podle majetku, dnes odborně řečeno, podle ekonomického statusu. Domníváte se, že právě po tom volali občané Československa tehdy na náměstích? Určitě ne!
Nezaměstnanost je velmi ponižující stav, s nímž se, a to vidíme dnes a denně ve svém okolí, dokáže málokdo vyrovnat. Globalizovaně propojené kapitalistické zřízení s efektivně podporujícími se kamarády z bývalé Charty 77 a zpravicovělými ekonomy včele, přineslo u nás po roce 1989 kromě rychle rostoucí nezaměstnanosti a likvidace reálného socialismu jako celku i spoustu nových „výdobytků", o kterých jsme se do té doby dozvídali pouze ze západního světa. Terorismus, bezdomovectví, statisíce exekucí, masivní nárůst konzumace drog a kriminality a v neposlední řadě i bídy. Podle aktuálních statistik žije každý desátý z nás v pod hranicí chudoby.
K tomu všemu byl rozdán a rozkraden majetek, který byl dříve poctivě spravován, v hodnotě pohybující se kolem 1500 miliard Kč. Zbylo jen pár podniků ve státním vlastnictví, které sice stále ještě generují nemalý příjem rozpočtu, ale již i tyto se nalézají na nenasytné privatizační tapetě.
Nelichotivým je i stav schodků státního rozpočtu a státního dluhu, který aktuálně činí téměř 1,61 bilionu korun (tj. cca 160000 Kč na každého Čecha). Nelze se divit, když obrovské prostředky, jedná se asi o 200 mld., které reálně státu potom chybí, odtečou jako vyplácené dividendy společnostem do ciziny.
Zahraniční kapitál Českou republiku již plně ovládl. Odhadem dalších 100 mld. Kč je vyvedeno z veřejných rozpočtů prostřednictvím ve-veřejných zakázek a korupce. A aby se pomyslný kruh uzavřel, nesmíme zapomenout ani na zadlužování samotných domácností, které činí aktuálně více než 1,43 bilionu. Kč, přičemž za poslední rok se zvýšilo o 200 miliard Kč.
Pravicové strany všem sugerují, že je u nás vysoká cena práce a že je potřeba ponížit její vedlejší náklady, a to především sociální výdaje. Tím by měla, podle nich, celková cena práce, klesnout. Je to ovšem velice nebezpečná demagogie, protože snížením povinných odvodů vznikne okamžitě deficit na důchodovém účtu a i v jiných odvětvích, jako například v sociálních službách či ve zdravotnictví. A toto se bude hodit do do debaty, ve které půjde o to všechno zprivatizovat, neboť stát nebude moci vše již ufmancovat.
Jak jsem již zmínil, roste počet exekucí, bývá zabavován osobní majetek, mzda a často i střecha nad hlavou. Z lidí se stávají bezdomovci a končí na samotném společenském dně, ze kterého je velmi složitá cesta zpět.
V přímém protikladu stojí tzv. ,,horních deset tisíc", tedy dolarových milionářů - oligarchů, lobbistů a zbohatlíků různých typů. A nebojím se říci. že i parazitů na poctivé práci, kteří svůj kapitál zhodnocují především vykořisťováním střední a nižších tříd, popřípadě tunelováním čehokoliv.
Více než čtvrt století vládnutí střídavě pravicových, středopravých a středolevých vlád znamenaly pro naši zemi bezpochyby zhoršení sociální situace u většiny občanů naší republiky, ať už se jednalo o zavádění zdravotnických poplatků, zvyšování zdravotnické spoluúčasti a vyšší DPH na potraviny a léky, nebo pokus o zavedení školného nebo experiment s přesunem peněz občanů do privátních důchodových fondů.
Neustálé změny sazeb nepřímých daní a pokusy o sjednocování daní přímých, namísto stabilizace daňového systému s ohledem na reálnou situaci v zemi, společně se zavedením -•'spravedlivé daňové progrese fyzických a právnických osob. by nepochybně přivítali i drobní podnikatelé a živnostníci. A tak bylo možno pokračovat ještě dlouho.
KSČM neměla od roku 1989 možnost se podílet na státní exekutivě, tedy vládě. Je však důstojnou a věcnou opozicí, bez které by byl život prostého občana ještě mnohem a mnohem horší.
Po pravicové hrůzovládě pánů Kalouska, Topolánka či Nečase, však sněmovní volby v roce 2013 vynesly do popředí také jeden, do té doby neznámý, aspekt. Ekonomicky zbídačelé občany až nadmíru oslovilo populistické hnutí ANO 2011 miliardáře a oligarchy Andreje Babiše, které následně razantně vtrhlo i do vrcholných pater politiky.
Jeho koalice s ČSSD a KDU-ČSL. tedy s programově málo slučitelnými stranami, začalo urychleně produkovat množství polovičatých řešení, kompromisů a obchodování s vzájemnou podporou a dovytvořilo systém politického kupčení a trafikanství.
Nejvíce to zaráží u sociální demokracie, která také zcela rezignovala na svou dřívější snahu o uskutečnění referenda k církevním restitucím. Amorální dar církvím, jedná se o nemovitý majetek o objemu 75 mld. Kč, který církve a náboženské společnosti před rokem 1948 někdy ani nevlastnily, ale měly ho pouze ve správě, a vyplacení dalších 59 mld. Kč v hotovosti v příštích třiceti letech za majetek, který nemůže být vrácen, byl především úlitbou koaličním kolegům od lidovců. Dnes navrhuje KSČM alespoň zdanění těchto náhrad, přesto je to některým tzv. společenským elitám proti srsti. Církve tedy zase bohatnou a stát a jeho občané chudnou.
Vrcholem tohoto zmaru je, že přestože miliardy korun putují, a budou ještě po léta putovat, směrem k Vatikánu, naše obce se dokonce ze svých skromných rozpočtů stále podílejí na provozních nákladech církve a opravách jejich majetku. A církev si již spokojeně podniká. A Plzeň není rozhodně výjimkou, ba právě naopak!
To, čím se současná vládní koalice také ještě velmi chlubí, je snižování nezaměstnanosti a zvyšování počtu volných pracovních míst. Je pravdou, že aktuální nezaměstnanost v ČR činí kolem pěti procent, což představuje cca 360 tis. osob. Otázkou ale zůstává, do jaké míry má vláda podíl na současném, metodicky chytře „vylepšeném'" výsledku a nakolik se sama svým přičiněním zasloužila o tento stav. Dojíždění desítky kilometrů či stěhování za málo placenou prací, spojené s nevyužíváním dosažené kvalifikace není zcela určitě v pořádku.
Další problematickou otázku, a teď mám na mysli bydlení, nechala naše exekutiva vyřešit privátní sféru, za aktivního přispění bankovního sektoru. Bydlení se tak pro většinu mladých, ale i sociálně slabších a starších spoluobčanů stalo luxusem, který si mohou dovolit jenom za cenu celoživotního zadlužení a obrovského uskromňování. Sociální bydlení, které by měl primárně zajišťovat stát, se dostalo do fáze tržních spekulací a na jeho poskytování mohou někteří soukromníci velice efektivně rýžovat.
Co ke všemu zmíněnému dodat obecně? Snad jen to, že kapitalismus, společně s jeho protagonisty v personifikaci velkobyznysmanů, skomírající šlechty a nyní restitučními miliardami oživovaného kléru, začíná mít existenční problémy nejen u nás, ale i po celé planetě a jeho stále oddalovaný krach se již blíží.
Po konci studené války a rozpadu východního bloku začaly USA v Evropě a celém světě rozehrávat svou hru chaosu a hledání imaginárního nepřítele, skrytého pod rouškou demokratizace zemí a „humanity" ideálů. Přímo či zprostředkovaně vojensky zdevastovaly takové tradiční společnosti, jako jsou Afganistan, Irák, Libye a z doby poslední se o něco podobného snaží, byť nepřímo, i v Sýrii. V dalších desítkách zemí jejich „demokratizační snaha" stále probíhá, a jak jinak, než proti vůli většinového obyvatelstva.
A plynoucí efekt z toho pro nás? Uměle vyvolaná vlna masové migrace, nasměrovaná do Evropy tak, aby došlo pokud možno co k nejrychlejší devastaci a rozpadu národních států, prostřednictvím likvidace jejich sociálních, zdravotních a jiných systémů. Jde o to, aby zde mohl být vytvořen jeden evropský superstát, přirozeně pod diktátem západních velmocí, jako je Německo, Francie či Itálie.
Velká Británie však již naštěstí na tyto nebezpečné snahy rezignovala. S takto vytvořeným unitárním státem by už potom byla nadiktovaná transatlantická dohoda, a to nejen hospodářská, velice pravděpodobná, ovšem na úkor většinového obyvatelstva. To ale milionáře v USA a v Evropě zase až tolik nezajímá.
Tak jako Babiš tvrdí, že jeho přítomnost v české politice je vyvolaná zlodějnami ODS a TOP 09, tak Američané argumentují, že jejich práva chránit vlastní zájmy po celém světě jsou oprávněné. Není potom divu. že se některé, méně ideové poddajné komunity radikalizují. To nejhorší, co můžeme dnes v tomto smyslu registrovat je Islámský stát, který je schopen terorizovat a vraždit i civilní obyvatelstvo svých nepřátel, za které považuje všechny západní země, členy NATO a tedy i nás. I proto bychom měli velice zvažovat své členství v paktu, který prozatím nepřinesl Evropě nic dobrého, a je zcela falešně označován jako nezbytná bezpečnostní aliance. Kdo by ale potom chránil evropskou smetánku před vlastním obyvatelstvem, že?
Není ale mým úmyslem zde vyjmenovávat všechny aktuální problémy společnosti a planety, spíše si dovolím na vás apelovat. Zapřemýšlejme společně, o stavu české společnosti a poté každý, podle svých možností, se pokusme vhodným způsobem přispět k vybudování lepších zítřků nejen pro nás samotné, ale i pro naše potomky. Věřím, že ještě není pozdě!
V letošním roce nás čekají volby do Poslanecké sněmovny. Před čtyřmi lety zaznamenala Komunistiká strana slušný výsledek a do sněmovny proniklo 33 jejích poslanců. Bylo by ale chybou chtít tento stav pouze zopakovat. My jej musíme ještě radikálně vylepšit. A to je naším prioritním úkolem pro tento rok.
Proto přijďme všichni, ve společném zájmu k říjnovým volbám a uvědomme si přitom, že samozvané elity, oligarchové, ale ani například posthavlističtí pražští kavárníci, naší zemi, jako celku, nepomohou. Ba právě naopak, uvrhnou ji ještě hlouběji do morálního a hospodářského marasmu.
Vážení spoluobčané, dejme proto společně hlas Komunistické straně Čech a Moravy, která jako jediná u nás, plně respektuje rovnost mezi lidmi, bez ohledu na jejich majetkové poměry a snaží se naší zemi vyvést z nízkohodnotového kapitalismu.
Děkuji mockrát za Vaši pozornost a držme si palce! Čest naší společné práci!
Fotogalerie
